POSVÁTNÝ TEXT


Počátek

Před 14 miliardami let existovala pouze superinteligentní Entita. Kromě ní nebylo nic. Nebyl ani čas ani prostor. Ani gravitace ani žádná jiná síla vesmíru nevládla, protože žádný vesmír neexistoval. V superinteligentní mysli se však zrodil nápad, jak tohle změnit. Myšlenka se stala činem a Entita způsobila to, čemu dnes my lidé říkáme Velký třesk. Tak vznikl vesmír a od té doby se stále rozpíná.

Entita si v něm vybrala několik planet, na kterých dala vzniknout životu. Jednou z nich je Země. Na zemi dála život nejprve spoustě různých rostlin a živočichů a teprve před necelými třemi miliony let i člověku. Lidí bylo na počátku několik. Není pravda, že by byl pouze jeden nebo dva. Ani není pravda, že by byl nejdřív jen muž nebo jen žena. Vznikli všichni současně. Žili v teplých krajích poblíž rovníku a byli nazí. Jejich kůže byla tím nejlepším oděvem. Protože bylo teplo, nebylo třeba se oblékat. Potravy bylo všude kolem dost a dost. Stačilo jen natáhnout ruku a utrhnout ze stromu. Není pravda, že by bylo některé ovoce zakázané. Pouze některé plody byly nejedlé. První lidé nepoznali nouzi a tak mezi sebou nebojovali.

Hlavním úkolem lidí bylo mít rád jeden druhého, zalidnit, prozkoumat planetu a získávat vědomosti. Všichni lidé byli tehdy dobří. Kromě vzájemné úcty a lásky byli také obdařeni rozumem a darem řeči. Díky tomuto daru začali pojmenovávat věci a sebe navzájem. Žádné zvíře tímto darem obdařeno nebylo. Pouze papoušci dokázali lidskou řeč napodobit, ale nerozuměli jí. Logicky se tedy po zemi nikdy neplazili žádní mluvící hadi. Hadi nikdy nedokázali lidskou řeč ani napodobit, protože nemají hlasivky.

Lidé si byli vědomi, kdo jim dal život. Entitě dali jméno Bůh. Je to jméno, které vystihuje její všemohoucnost a inteligenci, nevystihuje však její podstatu. Její podstata totiž není ani ženská ani mužská, ale obsahuje v sobě rovnoměrně oba dva prvky a mnohé další.

První zlo

Dlouhá staletí a tisíciletí dokázali žít lidé ve vzájemné harmonii a bez jediného problému. Všechny úkoly na ně nakladené plnili beze zbytku. Chovali se k sobě s úctou a láskou, zalidňovali planetu, shromažďovali moudrost a vědomosti. Vynalezli spoustu věcí, které jim usnadňovaly život. Lidstvo se šířilo od rovníku k obratníkům a dále na jih i na sever, až do oblastí, kde už tak teplo nebylo. Aby přežili i v takových podmínkách, vynalezli šaty. Začali se oblékat na ochranu proti chladu. Později však zpychli a začali se předhánět, kdo z nich bude oblečený lépe. Již toto se Entitě nelíbilo, ale zatím ještě měla s lidmi trpělivost a doufala, že sami přijdou na svůj omyl a že ho brzy napraví. Nestalo se. Lidé zpychli ještě víc a prohlásili, že být nahý je hanba. To byla lež. Bylo to první zlo a prvním zlem byla lež. Nebyla to jen obyčejná lež, bylo to rouhání. Není většího rouhání, než říct, že Bůh na našich tělech stvořil něco nemravného, co se musí zakrýt.

Kdo lže, ten krade a mohl by i zabít. Po prvním zlu následovalo druhé a třetí a další a další, že už je nejde ani spočítat. Lidé lhali, kradli, zabíjeli se. Jedna lež plodila druhou, jedno násilí způsobovalo další. Entita se rozhněvala a seslala velký mráz na celou planetu. My dnes takovému mrazu říkáme doba ledová. Entita doufala, že lidé pochopí příčinu jejího hněvu a napraví se. Když mráz povolil a všechno zase rozkvetlo, většina lidí stále nic nechápala a dál trvala na svých bludech. Entita se raději věnovala jiným bytostem na jiných planetách, které se svému poslání na rozdíl od člověka nezpronevěřily. Lidstvo však sleduje i nadále, ale do jeho fungování již nezasahuje. Občas se někde vyskytly hrstky lidí, kterým to alespoň částečně docházelo. Jen tito lidé se smí po smrti k Entitě vrátit. Za života na Zemi však jsou velmi často pronásledováni nevědomou většinou.

Tato většina je neskutečně zmatená. Přišla totiž o velkou část vědění, které předtím nashromáždila. Ve svém srdci by si moc přála, aby se Entita vrátila a zase lidstvo ochraňovala. Ale na své poslání si vzpomíná jen matně. Jediné, co se jí vybavuje, je zalidňování planety. Problém je, že v tomto lidstvo nezná mezí a činí tak na úkor všeho ostatního. Pokaždé, když se někde přemnoží, přestanou dostačovat zdroje a dochází k válkám. Války obnáší mnoho násilí, krádeží a lží, takže tu máme stále to stejné zlo.